11. října schválila česká vláda vývoz téměř 6000 tun munice do Afghánistánu. Tato munice (mezi kterou se nachází i náboje do samopalů ráže 7,62 milimetru, dělostřelecké náboje a ruční granáty) má být darována afghánské vládě. Nevládní organizace NESEHNUTÍ a Amnesty International (AI) považují rozhodnutí vlády za skandální a obávají se, že munice bude zneužita pro porušování lidských práv a oslabí bezpečnost v zemi. Vzhledem k situaci v Afghánistánu i zkušenosti s četnými vývozy zbraní z České republiky je velké nebezpečí, že se zbraně dostanou do rukou protivládních ozbrojených skupin. Již před uskutečněním vývozu je jasné, že jeho případná realizace poruší hned několik kritérií Kodexu EU o obchodu se zbraněmi.

„Vyvézt munici do Afghánistánu považujeme za skandální a velmi nebezpečné pro stav lidských práv a bezpečnost v regionu,“ komentuje rozhodnutí vlády Karel Dolejší, odborník na obchod se zbraněmi z Amnesty International.

Na základně informací médií, mezinárodních organizací i představitelů vlád lze velmi jednoduše odvodit 3 hlavní důvody pro změnu vládního rozhodnutí:

1.) Avízovaný konečný uživatel (tedy afghánská vláda, potažmo její policie a armáda) kontroluje pouze okolí hlavního města, takže není schopen ručit za osud české munice – výsledkem může být i posílení některého z místních vůdců ozbrojených skupin. Munice se může dostat dokonce do rukou mezinárodních teroristů, kteří se v Afghánistánu skrývají, případně hrozí reexport do některé ze sousedních zemí – čili hrozí porušení kritéria č. 7 Kodexu EU o obchodu se zbraněmi.

2.) Bezpečnostní aparát (policie a armáda) v Afghánistánu je nezkušený a panuje odůvodněné podezření, že se dopouští porušování lidských práv. Navíc panuje prakticky bezprávný stav, neboť vykonavatelé soudní moci neznají zákony své země a nemohou tak uplatňovat kontrolu nad bezpečnostním aparátem. Existuje tedy významné riziko, že dodané zboží může být použito k porušování lidských práv nebo vnitřní represi – hrozí porušení kritérií č. 2 a č. 4 Kodexu EU.

3.) Pomoc ČR Afghánistánu by měla sledovat celkovou stabilizaci země, nikoli se omezovat na podporu represivních složek. Na příkladu Iráku je zřejmé, že vojenské vítězství, po němž nenásleduje životaschopné politické řešení, může být obyvatelstvem nakonec vnímáno jako zhoršení. Zejména by bylo třeba pro právníky a soudce, policisty, vojáky a další vládní personál zahájit kursy zaměřené na ochranu a dodržování lidských práv (a zejména ženských práv). Dodávka munice za současných okolností je přiléváním oleje do ohně.

Výrok ministra obrany a navrhovatele vývozu Karla Kühnla: „Takže jsme ušetřili a navíc pomohli ke stabilizaci tohoto regionu,“ lze tedy považovat z poloviny za nepravdivý – stabilitu regionu může dar jen poškodit, a z poloviny za velmi cynický. „Přebytky munice jsou dědictvím naší minulosti a nelze tedy zodpovědnost přenášet na někoho jiného, zvláště když by to bylo za cenu hrubého porušování lidských práv,“ říká Jiří Koželouh z NESEHNUTÍ.

Karel Dolejší, Amnesty International, tel: 606 175 602
Jiří Koželouh, NESEHNUTÍ, tel: 723 559 495

další informace:
www.zbrane.ecn.cz
Kodex EU o obchodu se zbraněmi