12. května 2016 jsme spolu s NaZemi uspořádali na půdě základní školy v Králově Dvoře happening proti výchově vedoucí k militarizaci mládeže tak, jak ji na základních školách realizuje POKOS (Příprava občanů k obraně státu). Dětem jsou v rámci podobných akcí prezentovány střelné zbraně jako nástroje obrany bez kontextu či důsledků jejich držení a užívání. My jsme dětem rozdávali květiny spolu s výzvou, ať se ptají po souvislostech, učitelům a učitelkám jsme poskytnuli následující text, který osvětluje naše počínání.

Vzdělávejme k míru, abychom se nemuseli bránit

Aby se všem dobře žilo, potřebujeme mír. Měli bychom děti učit, jak dělat mír beze zbraní, učit je, že použití zbraní je krajní řešení. Konflikty ve světě totiž pravděpodobně hned tak nezastavíme, ale vliv na to, jak se o nich bude vzdělávat a mluvit, jako učitelé a učitelky máme.

Do školských Rámcových vzdělávacích programů pro základní vzdělávání se v roce 2013 na podnět Ministerstva vnitra a Ministerstva obrany vrátila náplň učiva, která má dětem přiblížit otázky obrany státu. Po žácích a žákyních se například chce, aby vyjádřili své možnosti, jak pomoci v situacích ohrožení státu, uměli uvést příklady mezinárodního terorismu, vyjádřili vlastní postoj ke způsobům jeho potírání či objasnili roli ozbrojených sil ČR při zajišťování obrany státu a při řešení krizí nevojenského charakteru.

Obrana území je klíčovým tématem státu, je správné bránit svou vlast a být schopen pomoct ostatním v krizových situacích. Úskalím může být, když se učitelé a učitelky ve snaze témata pokrýt, uchýlí k tomu, že je armáda ve školách prezentována jako jediný garant bezpečnosti a opomíjí se diplomacie či mezinárodní dohody, stejně jako cesty, kterými bychom mohli problémům a potenciálním konfliktům zcela předcházet. Přitom v Rámcových vzdělávacích programech nacházíme několikrát vedle výše uvedených formulací i důležitý apel na rozvoj kritického myšlení, vědomí svých práv a povinností a porozumění demokratickému uspořádání společnosti a demokratickým způsobům řešení konfliktů a problémů.

Podívejme se na situaci v širších souvislostech. Propojená Evropa je mimořádně úspěšný mírový projekt. Je však znepokojující, jak se dnes přistupuje k tématu zabezpečení míru. I přes přicházející ekonomické krize se dobře daří evropskému zbrojařskému průmyslu. Státní instituce podporují ve společnosti budování pozitivního vztahu k armádě. Zbraně považujeme za druh zábavy, dobrodružství. O čem takové jevy vypovídají? A nakolik se shodují s tím, v jakém světě chceme žít? Vojenská řešení nabízí pocit jistoty, ale vytváří vždy další konflikty jinde. Možná je vhodný čas na diskusi o směru výchovy k obraně a přemýšlení o vzdělání, které bude podporovat budoucnost, ve které se budou upřednostňovat jiná řešení konfliktů než vojenská.

Otázky, které si jako vzdělavatelé a vzdělavatelky klademe:

Jak dál pracovat s tématem obrany státu v návaznosti na to, jak se dětem prezentuje armáda?

Jakou roli by měla škola v současné společnosti s ohledem na řešení mezinárodních konfliktů plnit?

Můžeme zasazovat do širšího kontextu to, jak na výchovu v těchto tématech pohlíží stát či armáda?

Jaké vzorce chování si z dění ve společnosti a řešení mezinárodních konfliktů odnášejí děti pro svůj osobní život, konflikty, které na každodenní úrovni zažívají?

Chceme učit přemýšlet kriticky, nabízet nové pohledy a otvírat širokou diskusi o tom, co znamená formulace obrana státu a naše role v ní?

Jak by měla vypadat výuka, která podpoří utváření takového světa, ve kterém bychom chtěli žít?