Dva roky po přijetí Cílů udržitelného rozvoje, v nichž prosazování míru patří mezi hlavní priority, podporuje Česká republika konfliktní a násilné režimy dodávkami válečného materiálu. Podílí se tak na rozdmychávání násilí a udržování válečného stavu. Přitom je to tatáž Česká republika, která se ústy svých nejvyšších představitelů brání přijímání obětí válečného násilí a uprchlíků před ozbrojenými konflikty. Ekonomické zájmy několika jedinců mají podle vládních orgánů přednost před globální bezpečností i mezinárodní solidaritou.

České zbraně v nesvodných zemích

Už několik desítek let se obyvatelstvo České republiky těší životu v míru. Válečné konflikty, utrpení obětí i pozůstalých k nám přes naše zpravodajství doléhají jen jako vzdálená ozvěna. Je proto snadné podlehnout dojmu, že se nás války, ozbrojené konflikty či krutí diktátoři netýkají a že s nimi nemáme nic společného. Bohužel to není pravda. Česká republika má totiž dlouhou tradici ve vyzbrojování nedemokratických režimů, diktátorů či zemí zapojených do válečných konfliktů.

Ani rok 2016 nebyl výjimkou. Pohled na oficiální statistiky ministerstev průmyslu a obrany prozradí, že velké množství zbraní a vojenského materiálu skončilo v zemích, které můžeme z hlediska ochrany lidských práv označit přinejmenším za problematické. Hned na první příčce největších odběratelů českých zbraní se umístil Irák, následovaný Spojenými arabskými emiráty. Na dalších místech najdeme Egypt, Afghánistán, Alžírsko, Saúdskou Arábii a další. Ze srovnání s indexem organizace Freedom House dokonce vyplývá, že až 42 procent celkové hodnoty vyvezených zbraní a vojenského materiálu skončilo v zemích označených jako „nesvobodné“ a dalších 10 procent v „částečně svobodných“.

Oproti exportu z roku 2015 to představuje nárůst v absolutních i relativních číslech. Podíl exportu vojenského materiálu do zemí, které jsou označovány jako nesvobodné, se zvýšil ze 40 na 42 procent a celková hodnota exportu do těchto zemí z 223 milionů eur (cca 5,8 miliard Kč) na 283 milionů eur (cca 7,4 miliardy Kč).

Přes USA až do Sýrie

Toto číslo však může být o mnoho vyšší, pokud se potvrdí odhalení Českého centra pro investigativní žurnalistiku. To při zkoumání oficiálních statistik zjistilo, že Spojené státy vyvážely zbraně zakoupené v České republice do občanskou válkou zmítané Sýrie, kde jimi vyzbrojovaly různé militantní skupiny. V Sýrii měly od roku 2015 takto skončit české zbraně v hodnotě 57 milionů eur. Jen pro srovnání, hodnota zbraní vyvezených z Česka do USA za roky 2015 a 2016 tvořila 82 milionů eur, z čehož by se dalo vyvodit, že většina českých zbraní vyvezených do USA skončila v Sýrii. Zároveň není jasné, zda české Ministerstvo zahraničních věcí o záměru USA vědělo, nebo ne. Jeho váhavá reakce, kdy vývoz nejdříve odmítalo potvrdit, potom přehodilo zodpovědnost na Spojené státy a na závěr upozornilo, že šlo o boj proti terorismu a Islámskému státu, napovídá, že vyzbrojování militantních skupin v Sýrii probíhalo s vědomím odpovědných českých orgánů.

Potřeba pomoci v „boji proti terorismu“ slouží České republice jako obhajoba pro vývoz zbraní nejen do Sýrie, ale i do Iráku, Egypta či Nigérie. Ve výše jmenovaných zemích potom funguje jako záštita pro potlačování odporu kohokoliv, kdo nesouhlasí s tamějším režimem. Takovým příkladem může být Egypt, kde už roky vyzbrojujeme bezpečnostní složky. Snaha zbavit se co nejdříve Islámského státu zase vedla k obrovským ztrátám na životech civilistů při dobývání Mosulu iráckými vojsky, která jsou vybavená našimi obrněnými vozidly.

Motiv k zasílání zbraní na Blízký východ či do severní Afriky je proto spíše ekonomický. Důkazem může být i způsob, jakým se Česká republika chová k lidem, kteří se před hrůzou terorismu snaží utéct – tedy uprchlíkům. Na jedné straně před nimi zavírá dveře, na straně druhé doporučuje, aby se „problémy řešily tam, kde vznikají“. To ve světle informací odhalených Českým centrem pro investigativní žurnalistiku, dokumentujících, jak české zbraně končí ve válkou zmítané Sýrii, působí nadmíru cynicky.

Peter Tkáč a Michael Škvrňák, NESEHNUTÍ

Článek byl publikován v A2larmu při příležitosti Mezinárodního dne míru 21. září 2017 ve spolupráci s koalicí Social Watch Czech Republic.