Martin Broek z nizozemské organizace Stop Wapenhandel vysvětluje, jak funguje zveřejňování informací o přepravě zbraní přes Nizozemí.

V letech 2018–2019 putuje přes Nizozemsko velké množství munice. Pozoruhodná je obrovská přeprava střeliva pro ruční zbraně ráže 9 mm z České republiky přes přístav v Rotterdamu cestou do Spojených arabských emirátů (SAE), jednoho z hlavních aktérů války v Jemenu.

57 408 krabic s municí pro válku v Jemenu z České republiky přes Rotterdam. Grafika Martin Broek

Když OSN zavedla v roce 1991 Registr konvenčních zbraní, jednou z výhod bylo, že vznikla možnost srovnávat dovozy a vývozy. Díky tomu lze korigovat nehlášené dovozy a vývozy zbraní na základě údajů poskytnutých odběratelem či dodavatelem na druhém konci. Transparentnost převozů zbraní dle informací od nizozemské vlády poskytuje více údajů pro kontrolu. To je užitečné, pokud k převozu zbraní dochází mezi stranami, které nejsou tolik transparentní.

Přeprava přes Nizozemsko je definována jako „převoz zboží, jenž bylo dovezeno na území Nizozemska za jediným účelem přepravit ho přes toto území do cílové destinace mimo území Nizozemska“.

Nizozemsko hlásí převoz jednotlivých objednávek přepravovaných přes své území ve speciálním dokumentu, který je aktualizován každý měsíc. Jsou v něm uvedeny: popis (včetně ráže), množství, země původu a cílová destinace, způsob přepravy a také místo, kde zbraně opustí Nizozemsko. Není jasné, do jaké míry jsou tyto reporty vyčerpávající, ale dostupnost informací je podstatným krokem potřebným pro kontrolu vývozu zbraní. Od roku 2005 je uvedeno více než 20 tisíc vstupů, z čehož většina po moři a letecky (některé ve spojení s železniční či silniční přepravou). Nicméně samy informace nejsou dostatečné pro omezení obchodu se zbraněmi, jak je zřejmé na příkladu situace v Nizozemsku. Bez politické vůle zavést restriktivní politiku informace nepomohou.

V roce 2018 a ve dvou prvních měsících roku 2019, projelo rotterdamským přístavem 184 zásilek větších než 10 tisíc kusů a 76 milionů kusů munice opustilo tento přístav. 40 z těchto zásilek obsahovalo milion nebo více kusů, ve všech případech se jednalo o munici. Největší byla zásilka více než 50 milionů nábojů do Spojených arabských emirátů (SAE).

Zásilky přicházely zejména z členských zemí NATO/EU, jako jsou Česká republika, Itálie, Polsko, Litva, Švédsko, Turecko, Velká Británie a USA, ale také z Brazílie, Číny a Jihoafrické republiky (viz tabulka č. 1). Cílovými destinacemi byly například Guatemala, Togo, Spojené arabské emiráty či Ukrajina. USA vyvezly 2,4 milionu nábojů pro malé zbraně na Ukrajinu, která se propadla do občanské války (viz tabulka č. 2). 

Tabulka 1: Odkud přicházely zásilky zbraní?
Soustřeďme se však na válku v Jemenu. Nizozemsko má restriktivní politiku ohledně přímého doručování vojenských produktů do Saúdské Arábie, Egypta a Spojených arabských emirátů z důvodu děsivého konfliktu na Arabském poloostrově. Tento zákaz se však nevztahuje na větší část nizozemské vojenské výroby: díly pro větší zbraňové systémy sestavované ve výrobních zařízeních v jiných členských zemích EU či NATO a také v Austrálii, Japonsku a Jižní Koreji. Nevztahuje se také na převoz bez překládky zbraní vyvážených členskými zeměmi EU a NATO přes nizozemské území. Kvůli tomu je Nizozemsko a jeho infrastruktura spoluzodpovědná za obrovské zásilky do problematických destinací.

Tabulka 2: Jaké byly cílové destinace zbraní?

V případě vývozu nábojů do Spojených arabských emirátů zásilka přišla od spojence a byla přepravena přes Nizozemsko bez překládky, a právě kvůli tomu podle nizozemské vlády (která odkazuje na vlastní pravidla) neexistují mechanismy pro kontrolu. Kdyby došlo k překládce, byla by potřebná tranzitní licence.

Za prvé vyvstává otázka, jak je možné, že vnitrozemský stát Česká republika může vyvážet zbraně přes rotterdamský přístav a dále do Spojených arabských emirátů beze změny způsobu přepravy nákladu na jiný dopravní prostředek.

Za druhé, nizozemská ministryně pro zahraniční obchod napsala, že pokud má spojenec mechanismus kontroly podobný či shodný s nizozemským systémem, nizozemská vláda nebude opět kontrolovat zásilku. Zodpověděla také otázky Socialistické strany a Zelených: „Když je zásilka od členské země EU – jako je v tomto případě – je už přezkoumána na základě osmi kritérií Evropské unie.“ Je zde těžké – dokonce nemožné – vysvětlit českou interpretaci společné politiky EU v oblasti kontroly vývozu zbraní. 

Nizozemská ministryně sdělila, že „nejde nevyvratitelně vyloučit, že tento druh zbraní (střelivo) nebude použit v Jemenu“. Zároveň však oznámila, že nemůže vytvářet tlak na jiné členské země EU, aby udržovaly více restriktivní politiku. Nicméně nizozemská vláda má určité nástroje, aby zavedla licenční požadavek pro konkrétní případ vývozu zboží, jež lze jinak přepravovat přes území Nizozemska bez omezení, když ministryně pro zahraniční obchod a rozvojovou spolupráci rozhodne, že je to nutné z hlediska ochrany zásadních zájmů národní bezpečnosti.

Stop Wapenhandel spolupracuje s českou organizací Nesehnutí, která se v české Sněmovně snaží nastolit otázku českých vývozů zbraní do Spojených arabských emirátů. Střelivo není drahá či technologicky pokročilá část obchodu se zbraněmi, ale je, dokonce více než samy zbraně, palivem, pomocí nějž mohou války a konflikty vypuknout a vzrůstat. Evropské organizace vystupující proti obchodu se zbraněmi používají dostupné informace pro aktivity, jejichž cílem je zastavit tok zbraní pro ničivou válku v Jemenu. Usilují o to i tehdy, když se vlády schovávají za regulacemi.

Z originálu Ammunition for war, Stop Wapenhandel 23/04/2019, přeložil Marcin Wągiel, dobrovolník NESEHNUTÍ.

Text vyšel v Deníku Referendum 2. července 2019, český pohled najdete v článku „České náboje putují do jemenské války. V Nizozemí se tomu diví.“