Regulace obchodu se zbraněmi

Regulace obchodu se zbraněmi

Česká republika se zavázala dodržovat několik mezinárodních smluv regulujících obchodování s různými druhy zbraní, od jaderných až po ty konvenční. Zde jsou shrnuty ty nejdůležitější.

 

Smlouva o obchodě se zbraněmi – Arms Trade Treaty

V dubnu roku 2013 byla na půdě OSN schválena Smlouva o obchodě se zbraněmi (Arms Trade Treaty), která má mezinárodně regulovat obchod se zbraňemi a zamezovat obchodu nelegálnímu. Pro její schválení hlasovala i Česká republika. Smlouva nabude platnosti, až ji podepíše 50 zemí OSN.

Podle kritiků však tahle smlouva zavádí ještě mírnější pravidla pro obchod se zbraněmi než stávající platná legislativa EU nebo České republiky. Smlouva pak jenom přispěje k legitimizaci stávajícího, z lidskoprávního hlediska neúnosného stavu a nijak nepřispěje k omezení největších světových vývozců zbraní.

Smlouvu přivítalo také české Ministerstvo průmyslu a obchodu s tím, že pro české vývozce nebudou „stanoveny žádné nové povinnosti“.

 

Regulace Evropské unie

Z hlediska evropské zahraniční politiky je nejdůležitější dokument Rady Evropy, tzv. Společný postoj rady 2008/944/SZBP, který stanovuje společná pravidla pro regulaci a kontrolu vývozu zbraní (či vojenského materiálu) a který nahrazuje Kodex chování EU pro vývoz zbraní z roku 1998. Dokument zavazuje členské státy EU, aby při povolování vývozů zbraní zohledňovaly několik kritérií, podle kterých by měly být vývozy zbraní zamítnuty, pokud:

  • by byly v rozporu s ostatními mezinárodními smlouvami, dohodami o nešíření či zbrojními embargami
  • jsou v cílové zemi vážně porušována lidská práva nebo pokud v ní hrozí riziko, že budou zbraně použity pro vnitřní represi (patří sem mučení, svévolné popravy, kruté, nelidské a ponižující zacházení apod.)
  • by podněcovaly či prodlužovaly ozbrojené konflikty nebo zhoršovaly napětí a konflikty v zemi konečného určení, případně pokud by existovalo riziko, že vyvezené zbraně použije příjemce k agresi vůči jiné zemi (zohledňuje se existence či riziko ozbrojeného konfliktu jako i územní požadavek vůči sousední zemi)
  • by mohly ohrozit bezpečnostní a obranné zájmy členských zemí EU nebo jejich spojenců
  • by nebyly slučitelné s technickou a hospodářskou kapacitou cílové země, dovoz zbraní by totiž neměl ohrozit udržitelný rozvoj země a neúměrně zatížit její rozpočet
  • by existovalo riziko, že dovezené zbraně skončí jinde něž u deklarovaných odběratelů (reexport).

K daným kritériím zřejmě přistupuje Česká republika velmi laxně. Ještě v roce 2011 končily její zbraně v rukách autoritativních režimů (Saúdská Arábie, Alžírsko, Rovníková Guinea, Egypt), ve znepřátelených regionech (Indie a Pákistán) nebo v zemích, které podle OSN porušují mezinárodní humanitární právo (Izrael).

 

Úmluva o zákazu použití kazetové munice

Mezi další smlouvy, jejímž signatářem je Česká republika, patří Úmluva o zákazu použití kazetové munice (Convention on Cluster Munition). Úmluva zcela zakazuje používání, výrobu a skladování kazetové munice i obchodování s ní. Zároveň zavazuje smluvní strany, aby do osmi let zničily své zásoby těchto zbraní a podílely se na odstraňování použité, dosud nevybuchlé munice. Smlouva také slibuje pomoc lidem žijícím v oblastech kontaminovaných municí.

Kazetová munice je oproti jiným typům munice nebezpečnější a zákeřnější: při jejím použití se z ní v určité výšce nad cílem odstředivou silou oddělí až stovky menších náloží, které mohou zasáhnout a zničit rozsáhlé oblasti. Přitom nerozlišuje vojenské cíle od civilních. Použití kazetové munice v osídlených oblastech má pro civilní obyvatelstvo fatální důsledky. Značné množství náloží totiž selže – nevybuchne ihned po dopadu a chová se dále jako nášlapné miny.

 

Dále k tématu

Zbraně pod kontrolou War Resisters' International