Česká republika se od roku 1995 (po svém vstupu do OECD) stala jednou z dárcovských zemí, které se zavázaly k mezinárodní solidaritě a poskytují proto rozvojovou pomoc ze svých rozpočtů. Oficiálně tak konají, aby méně rozvinutým zemím daly šanci zapojit se do globální ekonomiky, zvýšily globální bezpečnost a stabilitu a předcházely nežádoucí migraci.
ČR navázala na svou tradici poskytování prostředků méně vyspělým zemím z dob našeho působení ve východním bloku. Zkušenost a především kontakty z tohoto období nás staví do výhodné pozice. Ve světě máme dobrou pověst. ČR je chválena za podporu lidských práv od samotného tajemníka OSN [1]. Rozvojovou spoluprací si zvyšujeme mezinárodní prestiž, získáváme nové obchodní příležitosti, cenné zkušenosti v různých oblastech (zemědělství, telekomunikace) a zároveň nové odběratele pro naše výrobky, které mají v těchto zemích většinou vynikající pověst. Rozvojová spolupráce je tak výhodná pro obě strany.
Na první pohled by se mohlo zdát, že vše je perfektní. Česká republika postupně plní své závazky, vytváří si prestiž na mezinárodním poli a dělá vše dobrovolně, ze své dobré vůle. Problém však nastává, když jsou příjemci rozvojové pomoci zároveň odběrateli našeho zbrojního materiálu. Proč? Na příkladech několika zemí si ukážeme, jak extrémní situace mohou vzniknout. Při jejich zohlednění zní pochvala od hlavy OSN jako špatný vtip.
Jemen
Spolupráce s touto velmi chudou arabskou zemí byla navázána již v roce 1939. Dnes je naší prioritní sférou zájmu především oblast energetiky a podpora v sektoru zemědělství a vodohospodářství na ostrově Sokotra. Podle ČSÚ byla jen v roce 2013 hodnota vývozu z ČR do Jemenu 8,86 milionu $ (asi 177 milionů Kč). Hodnota naší rozvojové pomoci poskytnuté Jemenu od roku 1999 činila něco přes 46 milionů Kč. S Jemenem spolupracujeme mimo jiné kvůli snaze o zlepšení vnitřní bezpečnostní země a kvůli možnosti vyvážet české technologie [2].
Jaké české technologie do Jemenu vyvážíme? Při pohledu na několik nejdůležitějších položek komoditní struktury v době od 1. 1. 1999 do 1. 1. 2014 vidíme například motorová vozidla, letouny a jejich příslušenství, nástroje pro těžbu ropy, léky či nástroje pro automatické zpracování dat. Celková hodnota vývozu za těchto 15 let se vyšplhala na 4,328 miliard Kč. Avšak zhruba 1,5 miliard Kč (tedy více než čtvrtina) tvoří vývoz zbraní. V komoditní struktuře jsou zbraně dokonce největší položkou. Pistole, revolvery, pušky, karabiny, obrněná vozidla nebo tanky.
Jemen přitom rozhodně není jedničkou v dodržování lidských práv. Bývalý režim má na svědomí smrt nejméně padesáti civilistů zabitých při protestech během Arabského jara. [3] Ani v jiných případech se jemenská vláda nezdráhá použít ostré munice k potlačení demonstrací [4]. Nestabilní situace menšin zde roku 2009 vyústila v regionální občanskou válku. [5]
Jde tedy opravdu o snahu zlepšit bezpečnostní situaci? Může se stát něco, co v nás vyvolá pocit viny? Následující odstavec ukáže, že odpověď je nasnadě.
Gruzie
Gruzie je ekonomicky slabá země jižního Kavkazu s HDP na hlavu 6100 dolarů. ČR poskytla na pomoc Gruzii značné částky především v letech 2008–2010, tedy po ukončení rusko-gruzínské války. [6]
Zajímavé ovšem je, že válka, jejímž důsledkem byla humanitární katastrofa, proběhla za účasti českých zbraní. ČR tam totiž v letech 2003–2008 vyvezla zbraně v hodnotě zhruba jedné miliardy Kč.
„Šlo vesměs o ‚nadbytečné skladové zásoby‘ vojenského materiálu – tažených a samohybných děl, raketometů, tanků, bitevních letounů, ale i o více než tisíc tun munice – část byla odprodána za zbytkovou cenu a část poskytnuta formou daru,“ píše Karel Dolejší. [7]
Podle České televize byly našimi zbraněmi (českými kaťušemi) odstřelovány jihoosetinské pozice. [8] Zbraněmi, kterými se gruzínská armáda předtím chlubila na své vojenské přehlídce. [9]
České raketomety a houfnice byly použity při bombardování hlavního města Jižní Osetie, Cchvinvali, při kterém zahynulo mnoho nevinných civilistů [10].
Náš přístup vůči Gruzii lze popsat slovním spojením: „nejdříve zbraně, potom pomoc“. Po rusko-gruzínské válce bylo na projekty rekonstrukční a rozvojové pomoci v letech 2008–2010 vyčleněno 133 milionů Kč. Naše prostředky byly soustředěny především na pomoc 138 tisícům vnitřně přesídlených uprchlíků. [11] Zatímco situace většiny těchto lidí se již zlepšila, osud 22 tisíců lidí je stále nejasný. Spolu s uprchlíky z 90. let se v Gruzii nachází celkem 270 tisíc vnitřně přesídlených osob. [12]
Dalších 59 milionů Kč bylo poskytnuto v letech 2011–2013, celkem jsme tedy za těchto 5 let do Gruzie investovali přes 192 milionů Kč. To je jen zlomek z hodnoty vojenského materiálu, který jsme do Gruzie dovezli za léta 2003–2012 (téměř 1,7 miliardy Kč). [13]
Jen v roce 2011 byl vyvezen vojenský materiál v celkové hodnotě téměř 3,5 milionu € (asi 86 milionů Kč). Situace v separatistických regionech Gruzie přitom zůstává vyhrocená. [14]
Kambodža a Thajsko
Kambodža je jihoasijská země, ve které vládne více než 27 let za pomoci represí a zastrašování premiér Hun Sen. Česká republika do této země investovala přes 28 milionů Kč. Naší prioritní oblastí je zdravotnictví a vodohospodářství. V roce 2000 však Česko do Kambodže dodalo také 40 kusů tanků T-55AM2 a 26 kusů obrněných transportérů OT-64A, které jsou údajně stále ve výzbroji kambodžské armády. [15]
Česká republika zároveň vyzbrojuje i sousední Thajsko. Jen za střelné zbraně vyvezené do této země v letech 2003–2012 jsme obdrželi přes 900 milionů Kč.
Co může vzniknout za problém? Mezi těmito zeměmi se v roce 2008 rozhořel konflikt v problematické oblasti Preah Vihear. [16] Preah Vihear je území, které si obě země nárokují. Shodou okolností jsme za posledních 10 let do Kambodže dodali vojenský materiál pouze jednou (střelné zbraně a munici), a to právě roku 2008 [17], v době eskalace konfliktu. Obou stranám jsme tak poskytli masivní prostředky k válce. Pochvalu bychom zde měli dostat za pragmatičnost.
Co teď a co potom
Měli bychom si rozmyslet, co chceme. Chceme-li totiž skutečně pomáhat, měli bychom to dělat na 100 %. Tvrzení, že pomáháme, je neplatné, pokud je naše pomoc směřována pouze k jedné skupině, zatímco jiným naše aktivity škodí.
Pomoc je chudším zemím poskytována kvůli jejich nestabilitě. Využívání této nestability k exportu zbraní by se dalo popsat jako příživnictví, nebál bych se ani použít termín hyenismus. Zbraně v těchto oblastech jsou jako sud se střelným prachem, který může kdykoliv vybuchnout. My však nechceme, aby měl tento sud na sobě napsáno: „Made in Czech Republic“. Nejen na příkladu Gruzie bylo ukázáno, že pomoc ve formě dodávek zbraní do podobných zemí povede spíše než ke stabilitě k rozkladu a chaosu.
-mh-
Autor je dobrovolníkem skupiny „Zbraně, nebo lidská práva?“.
[1] České noviny: Pan Ki-mun ocenil Česko za podporu lidských práv
[3] Washington Post: Yemen says more than 2,000 killed in uprising
[4] Human Rights Watch: Yemen: Lethal Force Against Southern Protesters
[5] Global Research: Civil War in Yemen: Saada Under Siege
[6] Česká rozvojová agentura: Gruzie
[7] Britské listy: Válka na Kavkaze a ostudná role České republiky
[8] ČT24: Gruzie v bojích o Jižní Osetii používala i české zbraně
[9] forum.valka.cz
[12] tamtéž
[14] Radio Free Europe: Tensions Rise In Georgia’s Breakaway Regions
[15] SIPRI: Armstrade Register
[16] BBC: Thai-Cambodia clashes spread east to Preah Vihear
Náhledový obrázek: Chmee2: Vojenská přehlídka v Praze při výročí 90 let od založení Československa. 122 mm raketomet vz. GRAD. Licence Creative Commons BY-SA 3.0